Josef Kafka: Kafkův ilustrovaný průvodce po Čechách

[Díl XI.: Střední Povltaví a středočeské žulové pohoří – Písek a Tábor s okolím, II. vydání, str. 119-125, nákladem a tiskem dra Ed. Grégra a syna, Praha 1928]

Olbramovice Ves, sídlo původně Olbramovických, později Velemyšlských z Velemyšlevsi, jehož tvrziště v rybník je změněno, a ve dvorci spatřuje se zbytek panského obydlí ze 16 století; z románského kostela nezbyla než věž, báňovitou střechou krytá. Je tu žulová křtitelnice, barokní oltář od sv. Jakuba v Praze přenesený a staré mešní roucho gotické z 15. stol. Do Olbramovic možno i ze stanice Votice Veselka (viz níže) za 1/4 hod. a pokračovat-odtud na V. (20 min.) do Vel. Semtína; zde od kapličky úvozem přes potok cestou k lesu, (vyhl. až k Brdům), dále méně patrnou pěšinou na cestu od Koliště; přes tuto dále k V. na vrchol Žbány (1 1/2 h.). Další viz níže u Votic.

V zápětí proti Olbramovicům Městečku, které s Olbramovicemi Vsí souvisí, vjíždíme do stanice:

Votice-Veselka, odkudž odbočuje místní dráha do Sedlčan (viz trať XI. Autobus do Ml. Vožice, Tábora, do Načeradce přes Jankov, Ratměřice) a krásný pohled otvírá se k JV. k Voticům, ještě 1/2 hod. vzdáleným, před nimiž ještě při přímočaré silnici spatřujeme ves Srbice, podle které nás dráha zanedlouho přivede do stanice

Votice město nedaleko Beztahova (v pr.), podle něhož se stanice dříve nazývala; od města 3/4 hod. vzdálená.

Votice jsou město starobylé, jež náleží k nejstarším v Čechách (2156 obyv.)- Čtverhranné náměstí, v jehož středu spatřují se barokní sochy čtyř svatých z poč. 18. stol., dovedně z pískovce tesané, obklopeno je domy, namnoze s pěknými průčelími; zvlášť vyniká dům č. 80 rokokovými ozdobami z pálené hlíny, jaké se tu na sklonku 18. století častěji robily, dále prostá, ale stará radnice ze XVII. stol. se znakem městským ve dřevě řezaným a sochou sv. Václava. Stranou od náměstí, při ulici k Jankovu směřující, farní chrám sv. Václava ve vyvýšené poloze obklopen je starým hřbitovem; nynější stavba barokní pochází z doby obnovy po požáru r. 1731 a věž zvýšena byla teprve r. 1894, uvnitř poutá jen bar. socha Ukřižovaného při kazatelně ve dřevě řezaná, žulová křtitelnice v chodbě ku kazatelně a mra-

str. 120

morový náhrobní kámen Skuhrovských ze Skuhrova a na Voticích. Na hlav. oltáři zbytky slušného rozvilinového rámu ze 17. stol. Nevalné ceny je nástěnná malba ťApotheosa sv. VáclavaŤ z 18. stol. Fara proti kostelu bývala sborem neboli modlitebnou bratrskou. Druhý chrám má město na jižním konci; jest to klášterní kostel sv. Františka Seraf. při klášteře Františkánském r. 1631 založeném. Má pěkný obraz sv. Františka typu Brandlova a v kapličce při kruchtě přistavěné krásný obraz Madonny ze 17. století, pěkný renaisanční poboční oltář mramorový. V klášteře, v nyn. podobě r. 1768 přestavěném, pamětní kameny připomínají zakladatele Sezimu z Vrtby. Prostranný refektář se štukovými lištnovými rámci a zbytky dub. pažení; chodby s hojnými sochami a obrazy (hrubě tesaný kříž z roku 1645, slušně na dřevě malovaný Kristus z roku 1674, dosti slušná kopie Zbraslavské Madonny od T. W. Rudlovského asi z roku 1712, v sakristii rokokové dubové skříně s barevným vykládáním). Knihovna chová mnoho pěkných, starožitných vazeb na knihách tištěných i psaných kancionálech. Brána hřbitova, na níž spatřuje se Boží hrob podle východního vzoru ze žuly zbudovaný, zdobí pěkně z pískovce tesaná kartuše se znakem Vrtbu. — Starý zámek renaissanční výstavnosti, jenž býval přední ozdobou města, vzal za své požárem r. 1746. V budovách polozničených je nyní pivovar a octárna.

Na tvrzi, jež stávala na místě Star. zámku před r. 1660 seděli původně Otičtí z Otic, potom Skuherští ze Skuhrova, Šternberkové Konopištští a Kaplířové ze Sulevic. Pavel Kaplíř v dobách bělohorských byl tu obležen (pěkně o tom vypravuje v pověsti ťHradŤ Prokop Chocholoušek) a unikl tajně k Sásům, u nichž ve vojště sloužil, zboží bylo skonfiskováno a prodáno Vrtbům, od nichž r. 1807 převzali je Vratislavové do r. 1872. Město samo za války třicetileté velmi trpělo, zvláště za bitvy u Jankova (1645) a četnými požáry. Z Votic pocházejí lékař a spis. Vojtěch Výšin (1847) a vynik. právník Rudolf Výšin (1848).

Hostince: Modrá Hvězda (4 p. po 1 l., 4 p. po 2 l., úřed., stud. a tur. 30% slevy), Filperk (7 p. po 1 l., 2 p. po 2 l., pense).

Výlety z Votic.

1. Sv. Vojtěch. Hostišov. Mezivrata. Smilkov. Arnoštovice. Okružní výlet 17 km. Směrem k Jankovu na konec města, kde v pr. odbočuje silnice k Miličínu; touto 1/4 hod. a v l. vzhůru ke kapli sv. Vojtěcha z r. 1680, při kapličce prostý žulový stůl (obětní kámen) na vrcholi Větrova se stejnojmennými samotami na úbočí (679 m), odkudž je krásný rozhled, zejména k Jankovu na bojiště z r. 1645, kde Švédy pod Tor-

str. 121

stensonem poražen byl rakouský vůdce Hatzfeld a Götz (Kec u Jankova) jenž tu i padl. Sestoupivše zpět k silnici miličínské, jdeme touto k J. 20 min. do Hostišova, vesničky, jež od r. 1897 byla druhým domovem dra J. Herbena, kde vznikla jeho kniha ťHostišovŤ; 2 km za Hostišovem zvedá se v l. od silnice vrch Mezivrata (712 m) s rozhledem nad osadou Oldřichovcem. V Oldřichovci na výšině uprostřed hřbitova svědomitě rest. kostel sv. Havla s kněžištěm ranně gotickým ze 14. stol., zbudovaným při lodi románské. Krásný rozhled k J. přes Miličín na Táborsko, k SV. přes Neustupov a k Blaníku. K S. přes Větrov (sv. Vojtěch) na Votice s pozadím hory Čeřeniště k Z. přes Smilkov a Arnoštovice na Sedlčansko. Sestoupivše zpět k silnici, dáme se přímo k Z. 3 km do Smilkova, kde znamenitě komponované terasovité theatron zasluhuje návštěvu, ačkoli je korunováno novodobou nevkusnou budovou. Za to četné alleg. sochy v nadž. vel. jsou směle modelované práce Lazara Widemana († 1749); zdivo je zeleně a hnědočerveně omítnuté, sochy a vázy tesány z červ. pískovce. Opodál pěkná socha Herkula z 18. stol., přenesená sem z Lobkovického paláce v Praze. — Zámek ze 17. stol., v nov. době z části zgotisovaný má jen zajímavý bar. portál a spodní patro věže za schodiště upravené; v kapličce sv. Anny při zámku zajímá slušně řezaný olt. s obr. sv. Rodiny s krucifixem ze slonoviny z 18. stol. Odtud dáme se k SZ. z prvu silnicí pak cestou v pr. 1 3/4 km podle mohutného barokního sousoší sv. Jana a Pavla z r. 1761 od Tomáše Hatláka, vrchnost sochaře, roz. ve Třelích, jehož syn František, rovněž sochař nar. se ve Smilkově (1764) do Arnoštovic s velice zajímavým kost. sv. Šimona a Judy, jenž v pův. přech. slohu z 13. stol. (věž později přistavěna), r. 1892 F. Fialou podle plánů arch. F. Ohmanna a R. Krieghamera byl opraven. V průčelí věže slušně řezaný znak jejího stavitele Fr. Pecela z r. 1732, jehož krásný náhrobek spatřuje se v sev. stěně lodi. Z vnitřního inventáře povšimnutí zasluhují slušné bar. olt. s kazatelnou, jež nesou sošnickou výzdobu rázu Widemanova. Obr. sv. Šimona a Judy od Vavřince Spitzera z roku 1753. Křtit. cínová a stříbrná věčná lampa z 18. stol. Pěkná dubová zpovědnice v sakristii se zdařilou sošnickou výzdobou z 18. stol. a na param. skříni dubové sochy ze 17. stol. Z venčí na zdi kostelní krásný kříž (2.55 m) dovedné práce z 18. století. V kněžišti náhrobek Smila z Hodějova. — Z Arnoštovic buď přes Jestřebice do Votic 4 km, nebo přes Střelitov (na dráze) a k silnici pod nádražím Votice město 3 1/4 km.

2. Neustupov. (Autobus.) Silnice vede na Bílé nebo Neustupovské Otradovice, kde na dvorci spatřují se zbytky zámku ze 17. stol. a ve dvorci pod hrází rybníka Komory zbytky tvrze; odtud odbočkou v pr. do Neustupova (6-5 km); turista vzdálenější spojí výlet s návštěvou Větrova a kaple sv. Vojtěcha dle č. 1., sestoupiv do Větrovských samot, odkudž do Neustupova vede přímá cesta (5 km). Neustupov sám jako starobylé město se vzácnou památkou stavitelskou románským kostelem Nanebevz. P. Marie, stojí za návštěvu. K němu přistavěná kaple sv. Jana i klenba lodi pocházejí však z konce 17. stol., sakristie a svrchní patro věže z r. 1757, báňový kryt z r. 1768. Vnitřní úprava rokoková z 2. pol. 18. stol. Četné náhrobky Kaplířův a Malovcův. Kostel býval spo-

str. 122

jen dřevěnou chodbou nyní snesenou se zámkem z konce 16. stol., jenž má v zadním křídle pěknou loggii. Stojí na místě tvrze, jež bývala sídlem Radimských ze Slavkova. R. 1621 pochováno tu dle pověsti bezhlavé tělo posledního zdejšího pána z rodu Kaplířů (Kašpara Kaplíře ze Sulevic), jehož hlava na mostecké věži Praze vystavená, teprve r. 1631 sňata a Pavlem Kaplířem Votickým v Týně pražském pochována. (Herbenova připomínka v ťHostišověŤ ťRoztlučte je prutem železnýmŤ). Byl tu pak pánem pověstný Martin Huerta. Z Neustupova, kdo nechce vrátiti se do Votic, dá se přes Miličín do Stupčic (stan. 1 km) nebo k SZ. přes Vlčkovice 4 1/2 km do Jankova (viz č. 4.) a zpět 8 km do Votic.

3. Jankov (Ratměřice, autob. až do Ratměřic. ze stanice Votice-Veselka), Žbány. Jako při č. 3 do Bílých Otradovic a přímo dále přes Otradovice Jankovské neboli Červené, známé pěkn. nálezy got. kachlů z 15. stol. do Jankova (8 km), kde zajímá kostel sv. Jana Křt., stavba z 13. stol., však v 17. stol., ve věži i r. 1819 opravovaná. Na hl. oltáři sousoší sv. Anny s Ježíškem a P. Marie z 1. pol. 16. stol., pěkná rokoková socha sv. Jana Křt. a na postr. oltářích podobné sochy sv. Filipa a Jakuba. Vzácné umělecké ceny je řezba ze zimostrázu ťSnímání s křížeŤ z 1. pol. 18. stol. — Ve zbytcích tvrze ze 16. stol. zřízena je škrobárna a lihovar. Rodiště gen. reformátora rybničního hosp. a hosp. spis. Josefa Šusty (1835). — Z Jankova máme jen 3/4 hodiny do Radměřic, jejichž kostel sv. Havla má román. loď s got. kněžištěm ze 14. stol. Úměrná stavba opravena r. 1855 a r. 1865 rozšířena o sakristii a oratoř. Oltář ze17. stol. má slušný obraz sv. Havla. Zámek vystavěný Rudolfem z Talmberka, jenž zemřel roku 1705, v novější době úplně zmodernisován a pěkným parkem opatřen. Je po převratu majetkem JUDra Kabeše. V parku zasluhují pozornosti mimo jiné vzácné dvě Sequoie (mamutí stromy) americké. Vrátivše se z Jankova do Otradovic Jankovských, dáme se druhou cestou k S. na Žbány (687 m, již. vrchol se skupinou borovic 687 m, 1/2 hod.) s pěkným rozhledem na bojiště Jankovské od S. Na V. viděti k Blaníkem, odtud na Ml. Vožici, zříc. Šelmberk. K J. a JZ. bojiště jankovské, soustředěné pod vrchem Skrejšovem nad Jankovem. Torstenson porazil tu rak. gen. Götze, jenž padl. 24.000 Rakušanů padlo tu na bojišti. Sestup na Budenín a přes Bílé Otradovice do Votic (celkem 18, s odbočkou do Ratměřic 24 km).

4. Beztahov-Martinice. Hned od stanice Votice město vede cesta (1/2 km) do Beztahova, kde při dvoře spatřují se zbytky tvrze, nejspíš na sklonku 16. stol. Mikulášem z Říčan postavené, v nichž zřízeno obydlí dvorské čeládky. Ode dvoru 1/2 km cesty k Z. a zde při rozc. v l., po malé chvíli v pr. 1 1/2 km do Martinic, kde při got. kostele Nanebevzetí P. Marie spatřuje se tvrziště, dosud Hradiště zvané, kde do 15. stol. stávala tvrz, původiště rytířů, pozdějších hrabat z Martinic. Kousek za vsí rybník Velký Mastník, od něhož k JV. podle potoka pěkným údolíčkem za 3/4 hod. dojdeme k trati a k stanici Heřmaničky-Sedlec.

5. Kosová Hora. Kdo nechce do Kosové Hory drahou (viz trať XI.), podnikne vděčnou partii pěšky dle č. 5. na Beztahov a dále (mimo odbočku na Martinice) přímo přes Furandu a Babičky na Ohraženku (578

str. 123

m), s pěknými vyhl. na Janovicko a Sedlčansko sestoupí přes Vojkov (viz trať XI.) do Kosové Hory (11 km).

Heřmaničky-Sedlec. Stanice je hned za osadou Heřmaničky, kdež bývalý zámeček Byšických z Byšic proměněn je ve špýchar. K S. vede silnice, která rozvětvuje se v l. 20 min. do Heřmanic, v pr. 3/4 hod. do Smilkova (viz výše č. 1 u Votic; hned za mlýnem s odb. v l. do Arnoštovic), a Oldřichovce (1 1/4 h.); k J. od nádraží jde silnice přes blízké Čistovice a Prčice do Sedlce (viz trať XII.).

Ze stanice Heřmaničky-Sedlec vede nás dráha Wilsonova přímo k J., sledujíc po straně l. tok pot. Radičského, do jehož údolí, v kterém střídají se mnohé rybníky a mlýny s pozadím malebných lesů, naskytuje se často pěkný pohled, po pr. straně jednotvárnější pahorkatina, v níž tu a tam malý lesík vystřídá některou osadu; mineme v pr. malou osadu Jiříkoves, lesnatý hřeben Vápenku (592 m), obloukem k východu objedeme kopec Dobořec (601) do zastávky
Borek u Dol. a Hor. Nových Dvorů, odkudž možno přes Borek dojíti za necelou hodinu do Miličína nebo přes Hor. Nové Dvory za necelé 1/2 hod. do
Červeného Újezda se starým gotickým chrámem sv. Melanie (přip. se poč. r. 1397). Věž je nová (1833). Na hlav. oltáři bohatě řezaný bar. rámec a slušné sochy světců ze 17. stol. Renais. křtitelnice z vápence, cínové svícny z r. 1689. Z Červ. Újezda k SZ. vede silnice přes Mitrovice (Staré) do Prčic (5 km). Ve St. Mirovicích poutá pozornost bohatá barokní stavba zámku z r. 1736, jejíž vnitřní úprava až na malé změny zachována ve slohu původním. Schodiště s prolamovaným kamenným zábradlím zdobí pěkné putti a vázy ze dřeva řezané; z omítnutých prken napodobená kopulovitá klenba vyzdobena je bohatou nástěnnou malbou dosti značné ceny umělecké. Rovněž pěknou malbou a štětcem napodobenou štukaturou je vyzdoben strop jídelny, v které spatřuje se i bohatě pracovaný skleněný lustr a barokní kamna, jichž polev napodobuje šedozelený a zažloutlý mramor. Bohatě řezaný nebo dýhovaný bar. nábytek (zvláště zrcadlo), sbírka lidových výšivek, české sklo ze 17. a 18 stol., velmi vkusně zdobený modrý talíř češ. původu ze 17. stol., pěkné mosazné zámky dveřní, v kapli sličný rokokový oltářík se soškou sv. Antonína.

Přes Prčice návrat autobus. nebo pěšky k stanici Heřmaničky—Sedlec 5 1/2 km. (Srovn. trať XII.)

Sledujíce drahou po l. straně potok Radičský s pozadím lesnatých kopců, mineme při silnici

str. 124

Milhostice s chudě vypraveným zámečkem, v němž nicméně zasluhují zmínky dvě rokokové vázy a putti na schodišti, rokokové hodiny se stojanem z vykládaného dřeva (Jos. Bayer) a slušná empirová kamna válcová. V M. narodil se český chirurg Vil. Weiss (1835).

Lesnaté výšiny po levé ruce končí parkem, v němž bělá se
Sanatorium dr. Krouského pro rekonvalescenty a nervově choré; nepřijímá nemocných stižených chorobami nakažlivými nebo ošklivost vzbuzujícími, stojí na výšině 596 m vys., ve svěžím ovzduší při kraji lesa, má lázně sluneční i vzdušné, koupele a j. zařízení pro léčbu, tělocvik atd. K léčebnému ústavu vede cesta z následující stanice:
Stupčice, od níž necelé 1/4 hod. vzdálena je
Střezimíř, kde shlédnouti lze gotický chrám sv. Havla z poloviny 15. stol., jehož vnitřní výprava je však slabá, barokní. Za shlédnutí stojí nízká, cínová křtitelnice z r. 1679 a 1709. Ze Střezimíře k J. přes lesy (vrch Krkáček a Španovka) vede cesta do Borotína (3 km), odkudž podle zřícenin hradu lze se vrátiti k stanici Sudoměřice (viz níže).

Ze Stupčic k V. kolem Mezna (v pr.) dospějeme za krátko na křižovatku silnice z Miličína přes Sudoměřice do Tábora, na niž je tu zastávka

Miličín; obec je od zast. vzdálena 4 km. Miličín má rovněž starý got. chrám (ze 14. stol.) a nad městem holou horu Kalvárii (696 m) s balvany žulovými bizarních tvarů, odkudž naskytuje se velkolepý rozhled, zejména k jihu až do Alp.

Dráha obrací se dále k J. lesem Lipinou do malebné lesnaté a rybničné krajiny se stanicí
Sudoměřice-Nemyšl. S dráhy přes lesy věnčící osadu s velkým (Černým) rybníkem viděti daleko do kraje v pozadí vystupujícího do vysočiny v okolí Nadějkova. Celé krajině panuje Kostelec svým vysoko položeným kostelíkem. Sudoměřice jsou oblíbeným letním sídlem Pražanů. Pensionát u Černého rybníku, druhý hostinec u nádraží; rybolov, honitba a j. požitky.

Výlety ze Sudoměřic.

1. Borotín. Kostelec. Jdeme lesní cestou do Čern. Rybníku přímo k Z. 1/2 km, pak v l. k JZ, až na okraj lesa, odkudž sledujeme pěšinou tok potoka až k silnici a za ní k Starému zámku nad Zámeckým rybníkem (3 km), zřícenině, která je dějištěm Grillparzerova dramatu „Pramáti“. Jsou to zříc. hradu Borotín, z něhož jediné stavení brány je poněkud zachováno. Jak se zdá, patříval Borotín k prastarému jmění Vítkovců (viz Prčice), jejichž větev zvaná z Landštejna podržela Borotín, odkudž psal se jeden z nich Vítek z Borotína. Roku 1434 obléhali Táboři Borotín proti členu jednoty panské Mikuláši z Landštejna a Borotín, který se jim tu u-

str. 125

bránil; byl to týž Mikuláš, který v následující na to hned bitvě lipanské byl z prvních, kteří vskočili do vozové hradby Táborův; Borotín pak prodán Janu Malovcovi z Pacova, přívrženci krále Jiřího. V čase bělohor. náležel však Přechovi Vojkovskému z Milhostic, jenž svého jmění byl odsouzen. Tehdy byl již hradem pustým. Borotínské panství pak spojeno s Jistebnicí v rukou Lobkoviců. Nyní se psali z Borotína pánové Nádherní. Podle potoku dojdeme za 20 minut k z. rybníku Borotínskému a do městečka Borotína s kostelem Nanebevstoupení Páně, jenž r. 1863 vyhořel a v pův. got. slohu částečně byl obnoven. Od mlýna pod Borotínským ryb. vede k J. v l. cesta přes nepatrnou Lhotu Chomoutovu do Pikova, malé osady pod vrchy Dehetníkem a Bukovici, z niž v l. vystoupiti lze na Bukovici (krásná vyhlídka na celé okolí) a sejíti k silnici jistebnické do Kostelce, jehož kostelík celému okolí panuje a slohem přechodní dobu připomíná. Odtud buď v l. 6 km k stanici do Chotovin, 6 km v pr. do Jistebnice (viz trať XIII.) nebo 4 km do stan. Dražíce Balkova Lhota.

2. Borotín, Sedlec—Prčice. Jako při č. 1 do Borotína, odkudž možno voliti dvojí směr: a) k S. zpětnou cestou přes Španovku (str. 124 do Střezimíře, obcí v l. a potom dále k S. pol. cestou do Červ. Újezda (viz str. 123), zde v l. k Z. na Dvorec k silnici a touto do Star. Mitrovic (viz str. 123) a Sedlce (aut. k stan. Do Sedlce 16 km. b) Sedleckou siln. přes Šibený (563 m) stále vzhůru (pěkná vyhl.) na Sichrov k Šibenicům (v l. s rybníkem, 661 m) a svažitě lesem na rozc. na Františku; odtud přímá cesta vede dále k S. podle rybníků Vrchotických (v l) do Starých Mitrovic (viz str. 123) a v l. silnici do Sedlce (15 km); od rozc. na Františku v l. přes Vrchotice láká nás cesta zajímavou, téměř úplně zachovanou a malebnou tvrzí ze 16. stol., která je opřena o mohutnou čtyřhrannou třípatrovou baštu ozdobného zdiva; jdouce dále k Z. stihneme po 1/2 hod. do Jetřichovic se zámkem, jenž v min. stol. po anglicku byl zgotisován a choval bohaté uměl. sbírky Jana Kaňky († r. 1866), z nichž odkazem dostalo se 19 obrazů do sbírky Krasoumné Jednoty v byv. Rudolfinu v Praze. Dosud je tu dosti velká obrazárna (cenné malby na plátně, plechu i porcelánu), v níž hlavně poutají holandští mistři (Dobytí Troje, Zkáza Sodomy, Rodina Páně, Sv. Jan Křt.). Také zde zbyl hojný starob. nábytek (na př. bar. zrcadlo, jehož rám je prokládán ornamenty ze zrcadlových destiček, empir. zrcadlo, jehož rám je zdoben drobnými, na dřevě malovanými obrázky). — Rozsáhlý park, upravený po anglicku s pěknými sochami pískovcovými rázu Platzerova (Herkules, Zima, četné putti a j.). V novodobé kapli (vých. od zámku) zbyl ze staré, r. 1854 zbořené, na dřevě mal. olt. obraz P. Marie Bolestné, slušné, bohužel značně zpustošené práce ze 17. stol. — Odtud dáme se k S. přes Uhřice do Sedlce (16 km).

Opouštějící tratí Sudoměřice, nabýváme v pr. velkolepého rozhledu po náhorní planině táborské; z daleka i věž táborská se nám při některé zátočině objeví, brzy také Chotoviny spatříme […]