Muzeum České Sibiře - regionální internetová knihovna a digitální archiv
Úvod Obec Miličín Obce a lokality Knihovna Pohlednice Příroda


Jiří Voskovec - Jan Werich - Jaroslav Ježek: Blaničtí rytíři (Na nápěv písně Civilisace, ze hry Osel a stín)

[Otakar Odložilík (ed.), Zítřek. Sborník prací československých spisovatelů za hranicemi. New York 1942, s. 64-66.]

Pro Němce je věc vrcholně nemilá
čísti si kroniku od Dalimila.
Dočte se tam o starém českém zvyku,
který začal pobíjením Sasíků;
dočte se i o Němcích u Domažlic -
tam dostali, že už neunesli víc.
Dle dějepravy,
u Soběslavi
husiti jim do smutku zamotali hlavy.

A ke všemu tomu,
ač je to snad k nevíře:
Češi mají Blaník
a v něm rytíře.
O nich věří lid,
že až bude třeba,
půjdou se ven bít
za svobodu a za chleba.
To je, ovšem, Němcům rána pěstí do očí,
proto s tou pověstí rázně zatočí.

Osedlali gestapáci vraníka
a vypravili se hned do Blaníka.
Vzali s sebou dynamit a rozbušky,
na řemeni obtáhli si obušky.
Pan Šourek z Vlajky jim dělá průvodce
a vede je opatrně do kopce.

A na Blaníku
vzali motyku,
kopali a kopali,
leč neměli kliku.
Kopaj ve dne, v noci,
kopaj díru po díře;
chtěj mít ve své moci
všechny rytíře.
Tvrdou rulou, žulou, svorem
vrtaj otvor za otvorem,
až se náhle octnou v síni
plné postelí a skříní.
Po rytířích ani pachu. -
Gestapo se potí v strachu.
Taky, u všech sakramentů,
po důkazech veta -
místo psaných dokumentů
na zdi napsaná je věta:
„Jak jste začli kopat,
neměli jsme k spánku klid,
tak jsme se šli dospat
trochu mezi lid.“

Pochopitelně, tajná policie
nespí ani nejí ani nepije,
prohledává sklepy, půdy, vikýře,
v každém vidí blanického rytíře.
I sám pan Frank podezřením zesiná,
když na flámu k ránu zívá, usíná.
Herr Landrat Neurath
dal pro tentokrát
pro každý případ pozorovat protektorát.
Zatím, co jsou šťáry
v kavárnách a vinárnách,
blaničtí rytíři
dřímou v továrnách,
když nedřímou, aspoň zívaj,
klímaj, když železo slívaj;
místo práce tlučou špačky,
do pneumatik vrážej háčky.

Proto, že jsou rozespalí,
špatně jim fungujou svaly;
špatně kujou, špatně brousí,
všechno, co dělaj, má fousy.
Oči se jim klíží, hlavně,
když lejou kanónů hlavně.
A v továrnách na munici
ospalost se šíří.
U strojů nejsou dělníci:
jsou tam blaničtí rytíři
A ti znají dobře čas k spaní, čas na práci,
čas, kdy si maj přivstat a jít na naci.

Léto 1941





Zpět