|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
Pavel Schafferhans: Byla skutečně Pramáti na hradě Borotíně?[Pod Blaníkem, roč. XI. (XXXIII.), čís. 3, str. 9-13]Hrad Borotín, přesněji řečeno jeho zříceniny, zvané též Starý Zámek leží v severní části Táborského okresu. V literatuře věnující se tomuto hradu se běžně setkáváme s velmi často tradovanou informací, že právě zde se odehrává děj romantické tragédie rakouského básníka předminulého století Franze Grillparzera nazvaný Die Ahnfrau - Pramáti. Rodilý Vídeňák Franz Grillparzer se narodil v rodině advokáta dne 15.1.1791. Po studiích se stal dramatikem a autorem mnoha uznávaných děl. Byl ve své době velmi populární a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností Rakouska. K jeho ctitelkám patřila spisovatelka Maria Ebner - Eschenbach, vážil si ho i sám Goethe. Roku 1864 byl jmenován čestným občanem Vídně. Přesto se cítil uprostřed hlučného a falešného světa osamocen. Zemřel 21.1.1872 a jeho pohřeb patřil k největším, jaké kdy Vídeň zažila.1) Pro nás je především důležité, že ve svých 25 letech píše na radu dramatika a svého přítele Schreyvogela tragédii Pramáti.2) Toto dílo se udrželo na prknech rakouských i německých divadel více jak půl století, že bylo následně s několika obměnami zpracováváno od několika dalších autorů (například pro loutkové divadlo3)) či že se již po 7 letech dočkalo českého překladu. Pramáti aneb: Poslední z rodu Borotínů, tak se cele dílo úplně nazývalo, je truchlohra v pěti jednáních. Jedná se o rýmovanou romantickou divadelní tragédii, která stála na počátku autorova úspěchu. Ve zkratce lze říci, že jde o jakousi „Bílou paní“, naivní příběh s hororovými prvky, jehož důležité scény se odehrávají v noci za bouře a vichru. Hra je bez jakýchkoliv historických podkladů 4). Pramáti rodu Borotínů v této hře stihne za svůj mimomanželský prohřešek smrt a následná kletba. Přes několik dějových kotrmelců, líčících v další generaci tragický osud ukradeného hraběcího syna Jaromíra, ze kterého se stane str 10 
vůdce loupežníků, který nevědomky miluje vlastní sestru Bertu. Nakonec zabije svého neznámého otce - borotínského hraběte. Duch Pramáti rodu dojde konečně svého vykoupení z kletby následnou smrtí posledního člena rodu- Jaromíra. Společně pak všichni spočinou v staré rodové hrobce, která se nachází v hradní kapli. Tento, dnešnímu čtenáři až úsměvný děj, dokázal vzbudit ještě na sklonku 19.století v divácích hrůzu.Na to ještě po 30-ti letech vzpomínal spisovatel R.Cikhart-očitý účastník, jednoho takového dobového představení na hradě, kdy mu jako malému klukovi při nočním návratu cvakaly zuby hrůzou 5) .Smutnohra pak byla ještě několikrát hrána v borotínských hradních ruinách,naposledy zřejmě v roce 1909 6) . Nyní si již můžeme položit hlavní otázku. Jak došlo k mylnému spojení místa děje Pramáti s hradem Borotínem na Táborsku? Nejprve si uvedeme známá fakta o díle: Pramáti byla sepsána během několika dní léta roku 1816 7) a již 31.1.1817 uvedena na prknech Vídeňského Státního divadla.8) Ve stejném roce byla vydána i knižně. První český překlad je z roku 1824 od Josefa W. Špóta. Jak jsme si již řekli, autor je populární a znám v té době i v Čechách a tak se stalo, že první čtenáři, podléhající dobovým romantickým vlivům, navštěvují „znovuobjevené“ hradní zříceniny, ztotožní děj s naším hradem. Jistě zde hrál důležitou roli i někdy přehnaný regionální patriotizmus i shodou náhod přesná podobnost scenérie hry (rybník, starý hrad, blízkost lesa, kaple) se situací  str 11 
borotínského hradu a jeho okolí. V této mýlce je utvrdí v roce 1847 i F. A. Heber ve svém nedokončeném díle věnovaném českým hradům9), které stojí na samých prvopočátcích české kastelologie. Následně i celá řada autorů - badatelů tuto nepodloženou dezinformaci pouze opisují, což se děje do současnosti. Tím došlo k ztotožnění děje Pramáti s hradem Borotínem u Tábora. První, kdo napsal, že se jedná o omyl, byl filozof a autor Literárních toulek Vladimír Kovářík. Bohužel, bez udání zdroje uvedl, že v původním znění dramatu je rod označen jako Žierotin, který byl později z cenzurních důvodů změněn na Borotín. Dějištěm je pak zámek na Moravě ve Velkých Losinách, který byl v majetku Žierotínů, a jež prý Grillparzer navštívil v roce 1813 10). Sám Vladimír Kovářík pak však uvádí, že Grillparzerův pobyt ve Velkých Losinách není nikde průkazně doložen a že dohady kolem Pramáti jsou ještě složitější…11) Jak k informaci o podobě původní verze a cenzurním zásahu Vladimír Kovářík dospěl, nevíme. Je ale pravda, že se na zámku ve Velkých Losinách dodnes traduje o starém obrazu Bílé paní, který snad měl kdysi inspirovat Grillparzera k sepsání Pramáti. Pro nás je nejdůležitějším faktem, že ve všech případech, ať už v samotném rukopise díla, uloženém v Národní knihovně, prvních vydáních, ať v němčině nebo v českém překladu, se vždy vyskytuje jako místo děje Borotin, nikdy ne Žierotin, či jiný zkomolený výraz. Z uvedených skutečností tedy vyplývá, že děj dramatu se odehrává na přesněji neurčeném Borotíně. Vraťme se tedy k faktům a samotnému Grillparzerovi. Do Čech, lépe řečeno na Moravu, se dostává ve svých 21 letech, kdy z existenčních důvodů přijímá místo vychovatele dětí hraběte Josefa Sailerna (1812 12)). V té době patří Sailernům na Moravě veliké panství, především však místo pobytu Franze Grillparzera, zámek Lešná 13), dále 3,5 km vzdálený hrad Lukov - nedávno opuštěný a měnící se ve zříceninu 14), a mj. i letní sídlo zámek v Kralicích na Hané. 15) Jak se tedy na scénu dostalo jméno Borotín? Je téměř jisté, že se před sepsáním Pramáti autor pohybuje na našem území pouze na Moravě, a to především na rozsáhlém panstvích Sailernů. Přibližně 40 km od jejich letního sídla v Kralicích na Hané se nachází Borotín, ne však u Tábora, ale u Boskovic. Je téměř jisté, že zvídavý Grillparzer, využívající každou volnou chvíli k toulkám po okolí 16), tuto moravskou vesnici s barokním zámečkem, v němž je dochována kaple z původní tvrze, navštívil či mu bylo její jméno známo.  str 12  Pokud tedy hledáme nějaké faktické místo, které posloužilo autorovi na jméno Borotín, použil zřejmě to, se kterým se setkal při svém moravském pobytu. Představoval-li si nějakou kulisu středověkého hradu, zřejmě ho ovlivnila magická krajina, jíž dominuje mohutná zřícenina hradu Lukova, kam vedla oblíbená autorova vycházka, i půvabný areál zámku Lešná u Zlína.17) Nejednalo se tedy o hrad Borotín u Tábora, o jehož existenci neměl Grillparzer zřejmě ani ponětí. Náplastí našemu táborskému hradu Borotínu zůstává návštěva jiného velikého spisovatele, básníka a romantika, tentokráte z Čech, která je nesporně doložena. V roce 1829 jej při svém prázdninovém pobytu u svého strýce v nedalekých Měšeticích navštívil Karel Hynek Mácha (1810 - 1836).18) Jeho návštěvu připomíná deska z umělého kamene umístěná na torzo menší hradní věže - interpretované jako pozůstatek kaple.19) Byla slavnostně odhalena dne 3.5.1936 u příležitosti 100. výročí básníkovi smrti20). Je pravděpodobné, že tehdy 18-ti letý Mácha byl svými průvodci obeznámen se sice mylnou, ale již tehdy tradovanou pověstí, že se k hradu váže děj Grillparzerovi Pramáti 21). Jak dalece se tímto nechal ovlivnit při psaní své nejslavnější básně Máj (1836) zůstává již v rovině dohadů. Jisté však je, že i v této klasické české básni, je hlavní hrdina otcovrahem. Zřícenina hradu Borotína se tak zařazuje spolu s nedalekými zříceninami hradu Zvěřince k prvním Máchou navštívených hradům 22).
1) Česlav Zapletal, Galerie významných osobností našeho regionu, Franz Grillparzer, Zlínské noviny č. 61, nedělník r. 1999, |