Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda |
Pavel Schafferhans: Jak se hrad Borotín ocitl v držení Viléma Lva z Říčan[Pod Blaníkem, roč. XII. (XXXIV.), r. 2008, čís. 2, str. 12-15]Roku 1928 poznamenává Roman Cikhart v Jihočeském sborníku historickém s určitou hrdostí, že se mu podařilo zjistit doposud neznámého držitele borotínského hradu, pana Viléma Lva z Říčan1). To mu dopisem potvrdil i historik August Sedláček, v jehož rozsáhlém str. 13 kastelologickém díle tato informace nebyla2). Sedláček sám pak tuto informaci do svého poznámkového aparátu bez výhrad zařadil (obr.1). Jak se hrad dostal po téměř 160ti letém vlastnictví hradu rodem Malovců do rukou Viléma Lva z Říčan bych se rád pokusil vysvětlit tímto mým příspěvkem. Na začátku je třeba spolu s Cikhartem citovat třeboňský archiv a Památky archeologické, díl 10.3), že „roku 1605 byl urozený Vilím z Říčan na Borotíně hejtmanem kraje Bechyňského“. Sedláček v odpovědi na Cikhartův dopis (22. 5. 1916) ještě dodává, že hejtman musel být v kraji osedlý, tzn. musel v tom kterém kraji sídlit. Na otázku, co to byla funkce krajského hejtmana, nám nejlépe odpoví s co nejmenším časovým odstupem Pavel Stránský (1633): „Pro zachování obecné bezpečnosti obyvatelstva v jednotlivých krajích byla zřízena Krajská hejtmanství. Zákony stanoví, aby byla každoročně od krále obnovována a svěřována vždy dvěma zámožnějším občanům z příslušného kraje, a to jednomu ze stavu panského, druhému z rytířského. Téměř pravidelně se to děje každý rok v měsíci květnu...“ 4). Vilém Lev z Říčan na Beztahově, jak se nový borotínský pán tituloval, byl synem Mikuláše z Říčan (jistý čas hejtman kraje Vltavského) a jeho manželky Voršily. Tvrz Beztahov (obr. 2) se nachází nedaleko Vrchotových Janovic a větvi Říčanských patřila od dob krále Vladislava II.5). Pro nás je však důležité, že se v presbytáři Janovického kostela dochovaly6) mramorové náhrobky jak Vilémova otce Mikuláše, tak matky Voršily. Nápis na kameni, který patřil Mikuláši z Říčan a na Beztahově, můžeme dodnes díky jeho zachovalému stavu bez problému číst: „Leta 1591 w auterý po sv.Frantissku mezy 10. a 11. hodinau na czelém orlogi usnul gest w Pánu vrozeny pan pan Mikuláss s Ržícžan a na Beztahowie jehožto tielo tuto pochowano a do zemie odkudz przisslo pohrzbeno gest. Ocziekawagicze blahoslawenego od mrtwých vzkrzísseni. Dussy pak geho Pan Buh racz milostiw býti. Pro gehožto pamatku synové geho vrozený pán Jan a na Zasadcze a pan Wylem Lew a na Beztahowie bratrži wlastnj s Ržicžan tento kámen dali gsau na tomto mistie položiti léta 1603 w stržedu den s. Girzi“ 7). Nedílnou součástí náhrobku je krásně zachovalý erb pánů z Říčan, jenž představuje tři str. 14 leknínové listy spojené stonky uprostřed štítu. Důležitější je však náhrobní kámen matky Voršily, na kterém čteme: „Letha Panie 1611 w patek na den Swate Marty we trži hodiny na nocz vmřela vrozena Panj Panj Worssila Ržičanská s Malowicz, pozustala wdowa po vrozeném Panu Panu Mikulasso[w]y z Ržičan a na Bestahowě, a tuto pohržbena g[es]t v naděgi jiste Blahoslavene[h]o z mrtwých vzkrzisseni“ 8). I zde nechybí vyobrazený erb, tentokrát půl Malovcovského koně (obr. 3). Vraťme se na chvíli k rodu Malovců a podívejme se na dějiny hradu Borotína z pohledu, který souvisí právě s tímto rodem. Poprvé je hrad v držení Malovců zmiňován v roce 1446, kdy je uváděn Jan Malovec z Pacova seděním v Borotíně9). Sňatkem vnučky Jana Malovce Kateřiny s jejím vzdáleným příbuzným Oldřichem Malovcem z Malovic přešla držba na větev samozřejmě Malovců z Malovic, z kteréhožto manželství vzešla dcera Dorota a především z hlediska dědického nedílu šest synů - Jan, Mikuláš, Pavel, Zikmund, Bohuslav a Oldřich10). Roku 1557 se při dělení majetku mezi syny Bohuslavem a Oldřichem stává hrad a příslušné panství majetkem Oldřicha Malovce z Malovic a na Borotíně11). Ten je naposledy zmiňován v berním rejstříku roku 160312). Posledním v borotínské řadě Malovců je na krátkou dobu mezi roky 1602 - 1604 Oldřichův syn Pavel mladší, jenž však brzy na to zemřel13). Tato, zřejmě nenadálá událost, by měla předcházet následnému dědictví. A jsme u jádra věci. Mohla by být dědičkou i Voršila z Malovic, matka Viléma Lva z Říčan, (pravděpodobně dcera Oldřicha nebo Pavla), jejíž náhrobek je v janovickém kostele sv. Martina? Zcela určitě ano, v tu dobu již dávno neplatila královská odúmrť a dědit mohl v podstatě každý, tedy samozřejmě i dědic z ženské linie. Hierarchie dědických nároků byla v zemském právu 16. století odstupňována v pořadí: 1. rodová větev, 2. blízce sešvagřené příbuzenstvo, 3. širší rod 14). Zbývá jediné, a to prokázat, že Voršila z Malovic str. 15 pochází z borotínského rodu. Háček je však v tom, že o ženským členech se nám v písemných pramenech zachovává nepoměrně méně než o mužských. Jediná mnou nalezená zmínka by však měla stačit. V roce 1938 v JSH uvádí Cikhart u výčtu borotínských rodů15) (kterými se zaobíral po celý život a jejichž údaje průběžně shromažďoval a následně publikoval) nějakou Voršilu z Borotína, jíž patřil v roce 1597 dům ve Slavkově. Citace je bohužel bez udání zdroje. Voršila Borotínská a rok 1597 - nejde tu jen o shodu jmen a času? Stačí však vzít do rukou mapu a rozhlédnout se po okolí Borotína. Slavkov, jenž by přicházel v úvahu, je dnes částí obce Olbramovice, vzdálené od Beztahova a Vrchotových Janovic jen co by kamenem dohodil. V letech 1543 a 1578 patřil Slavkov k Beztahovu a následně byl připojen k janovickému panství.16) To by tedy znamenalo, že mladý Vilém Lev z Říčan nastupuje na hrad Borotín po své matce Voršile Malovcové z Malovic - Borotínské a tím získává mj. pro něj tak důležitou usedlost v kraji Bechyňském, aby splnil i jednu z podmínek vážící se k funkci krajského hejtmana. Nedá se s úplnou přesností tedy říci, že je novým majitelem z jiné rodové linie, ale přesněji po dobu asi 5ti let, obývaje matčino sídlo, pokračuje v Malovecké linii, a to až do následné opravdové majetkové změny, kdy okolo roku 161017) získává (snad směnou) hrad Borotín rod Vojkovských z Milhostic. To už je však jiná kapitola spojená především s blížícím se zánikem hradu. Na závěr bych si dovolil ještě jednou upozornit (především z heraldického pohledu) na krásně dochovaný malovecký znak v kostele sv. Martina v Janovicích, jediný dochovaný kamenný znak vážící se přímo k Maloveckému rodu z hradu Borotína. Po druhém pískovcovém znaku umístněném v podlaze borotínského kostela zbyla jen písemná zmínka. Byl totiž začátkem 20. století překryt novou dlažbou 18) a zůstává tedy lidskému oku ukryt již řadu let. 1) Cikhart, Roman: Několik doplňků k Sedláčkovým Hradům. Jihočeský sborník historický I/1928, s.33. Na skutečnost Vilémova majetnictví hradu prvně Cikhart poukazuje již v r. 1917 ve své knize Minulost městečka Borotína. Tábor 1917, s. 21 . 2) Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého VII , Praha 1890, s. 200. 3)Dvorský, František: Hejtmané krajští po Čechách, Památky archaeologické a místopisné 10,roč.1874-77,Praha 1878, s.374 4) Stránský, Pavel: O státě českém, Praha 1940, s. 224. 5) Vlasák, Antonín Norbert: Okres Votický, Praha 1873, s. 25. 6) Podlaha, Antonín: Posvátná místa Království Českého. Vikariáty Sedlčanský a Votický, Praha 1912, s. 119. Některé náhrobky jsou dochovány i zásluhou tehdejšího majitele panství Karla rytíře Nádherného (shodou náhod jeho otec i děd byli majiteli mj. i jistebnického panství, jehož součástí byla též borotínská hradní zřícenina), který je uchránil před jistou zkázou při opravě chrámu v r.1887 7) Neúplné nápisy pro oba kameny v Podlaha viz pozn. 6, s. 120; Vlasák viz pozn. 5, s. 39. V současnosti je nápis na spodní části kamene Mikuláše s Říčan ukryt pod dlažbou. 8)Přepis textu z náhrobního kamene Voršily Říčanské z Malovic 9) Palacký, František: Archiv český čili staré písemné památky české i moravské II, Praha 1842, s. 218. 10) Sedláček, viz pozn. 2, s. 199, Cikhart, Roman: Panství Borotínské. Jihočeský sborník historický XXI/1952, s. 29. 11) Sedláček, viz pozn. 2, s. 199, Cikhart viz pozn. 10, s. 31. 12) Marat, F.: Soupis poplatnictva 14 krajův Království českého z r. 1603, Věstník Královské české společnosti nauk 1898. Pro úplnost - Vilém Lev z Říčan je ještě na Beztahově. 13) Sedláček, viz pozn. 2, s. 200, Cikhart viz pozn. 10, s. 58. 14) Maťa, Petr: Svět české aristokracie, Praha 2004, s. 582 – 585. Odúmrti se vzdal na nátlak šlechty již v roce 1497 král Vladislav II . 15) Cikhart, Roman: Páni z Borotína. Jihočeský sborník historický XI/1938,s. 94. 16) Vlasák viz pozn. 5 s. 42. Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého XV, Praha 1927, s. 245. 17) Cikhart, viz pozn. 10, s. 58 18) Cikhart, Roman: Jan Malovec z Pacova, Jihočeský sborník historický III/1930, s. 17. |