Tomáš Zahradníček: Boj o duši polského voliče

[MF Dnes, 5.10.2011 , str. 12] - ukázat všechny fejetony

Pár dní zbývá v Polsku do voleb, v nichž proti sobě stojí dvě formace odvozující svůj původ od hnutí Solidarita, liberální Občanská platforma Donalda Tuska (včerejší výzkum jí věstí 31 procent hlasů) a konzervativní Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského (21 procent). Hlavní starostí ostatních kandidátek je, zda se dostanou do parlamentu.

Ve sporu, který mezi sebou liberálové a konzervativci vedou, jde o duše Poláků, o identitu národa a jeho místo ve světě. Protože Polsko má před námi ve společenských proměnách fázový náskok a mnoho událostí, které tam probíhají, se u nás teprve stane, rád bych tento spor přiblížil. Jak to konkrétně vypadá, ukážu na předvolebních statích Zdzisława Krasnodębského a Adama Michnika.

Filozof a sociolog Zdzisław Krasnodębski napsal řadu chytrých knih, v nichž kriticky rozebírá stav společnosti a politiky po roce 1989, je jedním z duchovních otců dnešního polského konzervatismu. V deníku Rzeczpospolita si teď vzal na mušku premiéra Tuska. Liberálům, konkrétně Tuskovi, vyčítá, že nepochopil hlavní úkol vlády, za niž pokládá ochranu tradic a kultury a zápas o důstojné místo ve světě. Tuskovi se prý nedostává odvahy jít do střetů o principy, místo toho nabízí jen peníze z Bruselu.

Tusk také nabízí rusko-polské smíření. Jsme u smolenské letecké katastrofy, v níž zahynul polský prezident: „Ještě nezchladly zbytky tupolevu, neskončila identifikace těl, ještě jsme nic nevěděli o přesné době ani příčinách neštěstí... a už se s naprostou důvěrou šlo do náruče ruských přátel.“ Na výtky, že se po Smolensku choval vůči Moskvě nedůstojně, odpovídá Tusk, že má v této věci čisté svědomí. To podle Krasnodębského svědčí pouze o tom, že premiérovo svědomí není na výši svěřeného úkolu. Polsko podle něho neřídí státníci, ale kupčíci přesvědčení o tom, že jejich úkolem je vyvedená účetní uzávěrka. Tusk vládne Polsku, jako by řídil město Valbřich: na každého se usmívat, na každém něco trhnout. Co tedy liberálům chybí? Smysl pro čest a hodnoty.

Druhý pól předvolební debaty, Adam Michnik. Článek vyšel v Gazetě Wyborcze, kterou Michnik vede dvaadvacet roků. Vyzývá v něm mladé Poláky, aby přišli volit, i když by se mohlo zdát, že není proč. Opak je podle Michnika pravda. Polsko potřebuje zvítězit nad konzervativci. „Bojkotem voleb vydáte Polsko lidem, kteří jsou mýtomani a podvodníčci. Tihle lidé věří, že smolenskou katastrofu způsobilo spiknutí Tuska s Putinem. ... Tihle lidé stále opakují, že dnešní Polsko je německo-ruský protektorát, oni vykládají, že Obamovo vítězství znamená konec bělošské civilizace, tihle lidé nahrazovali parlamentní politiku akcemi tajných služeb, byli opakovaně přistiženi při lži, když kvůli svým výrokům prohrávali jeden soudní proces za druhým, oni byli schopni přes noc změnit ústavu, aby mohli z veřejnoprávních médií učinit nástroj vlastní propagandy, tito lidé prohlásili Lecha Wałęsu za agenta komunistické policie. Tak vypadá Michnikův výčet hříchů konzervativců za poslední léta.

Když si z těchto pozic odfiltrujeme detaily, vypadá základní otázka takto: Má mít národní vláda při přeměnách společnosti nohu na brzdě, nebo na plynu? Ctít tradice (a s nimi i domácké podivnosti periferní evropské kultury), nebo posilovat konkurenceschopnost (a tlačit globalizační válec, beztak rychle rovnající společnost ke svému obrazu)?

Ekonomika propadla na druhý plán. Pochopitelně, v oběhu je jedna doktrína a nepatrné odchylky v názorech na její uplatňování na plnokrevný politický život nestačí. Před dvaceti lety ve světě proslul výrok, který vyvěsil Billu Clintonovi na stěnu volebního štábu jeho poradce: „Jde o ekonomiku, troubo.“ Dnes tu v regionu roste význam nového dělení. Jde o naše duše, sousedé. Mnohé nasvědčuje tomu, že přesun těžiště politické debaty od ekonomiky k identitě začíná i pro nás.