Muzeum České Sibiře - první rok činnosti

(stručná historie internetového projektu v letech 2005-2006)

Nápad se zrodil na počátku léta 2005 při sousedských besedách v areálu starého zámku v Miličíně při prohlížení historických dokumentů z rodinných sbírek. Jeden z účastníků těchto besed - Zdeněk Pazdera - nadhodil, že by byl možná schopen vytvořit internetové stránky, kde by se tyto materiály mohly zpřístupnit pro všechny zájemce, čímž by odpadlo dosavadní opisování a xeroxování. Historik Tomáš Zahradníček se ujal koordinace a zaregistroval internetovou adresu www.ceskasibir.cz.

Zrod internetového muzea byl nečekaně rychlý. Zdeněk Pazdera vyrobil první verzi stránek a 23. července 2005 na adrese www.ceskasibir.cz poprvé objevilo logo se záhlavím „Muzeum České Sibiře“. Pod ním se v dalších dnech hromadily první elektronické kopie dokumentů: plakáty divadelních ochotníků z konce 19. století, opisy vlastivědných studií z dávno nedostupných časopisů, staré fotografie, pohlednice... Snahou bylo, aby veškeré digitální verze dokumentů mohly sloužit nejen laickým zájemcům o místní dějiny, ale také studentům a vědcům. Z odborníků, kteří radou i pomocí ochotně pomáhali, vzniklo poradní kolegium, „vědecká rada Muzea České Sibiře“. Tvoří ji Jaroslav Cuhra (vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a vysokoškolský učitel v Ústavu českých dějiny FF UK), Štěpán Kosík (klasický filolog, editor a bibliograf, odborný redaktor Nakladatelství Lidové noviny), Petr Štoncner (historik památkové péče, odborný pracovník ústředního pracoviště Národního památkového ústavu) a Bohdan Zilynskyj (vysokoškolský učitel moderních dějin na FSV UK, vedoucí semináře historické regionalistiky na PedF UK).

Územní záběr se postupně rozšiřoval podle logiky historických dokumentů a historických hranic regionů a někdejších panství, které se jen v malé míře kryjí s hranicemi dnešních správních obvodů. V Muzeu České Sibiře se tak nacházejí informace k historii poměrně široké oblasti, která je zhruba vymezena na východě vrchem Blaník, na západě Sedlcí-Prčicí, na severu Vrchotovými Janovicemi a na jihu Borotínen. Větší část tohoto území je dnes součástí Středočeského kraje, menší patří do Jihočeského kraje. V září 2006 mělo samostatnou stránku o historii v rámci Muzea České Sibiře celkem 50 obcí a lokalit.

Pozitivní ohlasy se objevily dřív, než muzeum vůbec začalo uvažovat o propagaci. Stránka www.ceskasibir.cz se stala jedním z nejnavštěvovanějších míst věnovaných historii na českém internetu. Podle nezávislé statistiky „Toplist“ se v průběhu prvního pololetí roku 2006 mezi nejnavštěvovanějšími muzejnickými weby v ČR na prvním místě střídaly jen dva - Muzeum České Sibiře s Muzeem hl. m. Prahy. Sympatizanti projektu umístili odkazy do řady internetových adresářů, pochvalné zmínky, doporučení a citace pramenů z muzea se objevily v nejrůznějších periodikách. Výpis ze statistiky návštěvnosti Muzea České Sibiře podle „Toplistu“: srpen 2005 - 607 návštěv, prosinec 2005 - 1960 návštěv, únor 2006 - 2970 návštěv, květen 2006 - 4163 návštěv... za první rok existence celkem 31 562. (Podrobné údaje jsou veřejně přístupné na www.toplist.cz.)

Rozvojové projekty se začaly připravovat při prvním výročí existence muzea. Rostoucí počet návštěvníků i dobrovolných spolupracovníků znamenal kromě radosti i vyčerpání dosavadního způsobu práce. Bylo nezbytné vytvořit pevnějších organizační základnu a hledat podporu pro další rozvoj činnosti. Tvůrci muzea proto ustavili přípravný výbor občanského sdružení, které bylo 30. 8. 2006 zaregistrováno Ministerstvem vnitra ČR. Na ustavující schůzi 6. září 2006 byl Tomáš Zahradníček zvolen předsedou a Zdeněk Pazdera místopředsedou sdružení „Muzeum České Sibiře, o. s.“

V Miličíně, 12. září 2006
Tomáš Zahradníček, Zdeněk Pazdera